 |
| الر ۚ تِلْكَ آيَاتُ الْكِتَابِ وَقُرْآنٍ مُبِينٍ {١} |
1. Alif. Lám. Rá. Tato znamení jsou Knihy a Čtení zjevného. |
| رُبَمَا يَوَدُّ الَّذِينَ كَفَرُوا لَوْ كَانُوا مُسْلِمِينَ {٢} |
2. Častokráte přáti si budou nevěřící, aby byli z odevzdaných do vůle Boží. |
| ذَرْهُمْ يَأْكُلُوا وَيَتَمَتَّعُوا وَيُلْهِهِمُ الْأَمَلُ ۖ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ {٣} |
3. Nech je, ať hodují a užívají a klamati dávají se nadějí: však zvědí! |
| وَمَا أَهْلَكْنَا مِنْ قَرْيَةٍ إِلَّا وَلَهَا كِتَابٌ مَعْلُومٌ {٤} |
4. Nezahladili jsme nikdy města, aniž by dáno bylo mu písmo povědomé. |
| مَا تَسْبِقُ مِنْ أُمَّةٍ أَجَلَهَا وَمَا يَسْتَأْخِرُونَ {٥} |
5. Nelze nikterému národu uspíšiti lhůtu svou, aniž zpozditi ji. |
| وَقَالُوا يَا أَيُّهَا الَّذِي نُزِّلَ عَلَيْهِ الذِّكْرُ إِنَّكَ لَمَجْنُونٌ {٦} |
6. A říkají: „Ty, jemuž sesláno bylo Napomenutí, zajisté zlým duchem jsi posedlý: |
| لَوْ مَا تَأْتِينَا بِالْمَلَائِكَةِ إِنْ كُنْتَ مِنَ الصَّادِقِينَ {٧} |
7. zdaž nebyl bys přišel k nám provázen anděly, kdybys byl pravdomluvný?“ |
| مَا نُنَزِّلُ الْمَلَائِكَةَ إِلَّا بِالْحَقِّ وَمَا كَانُوا إِذًا مُنْظَرِينَ {٨} |
8. Nesesíláme andělů svých, leda s právem a tehdy nebylo by již poshověno nevěřícím. |
| إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا الذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُ لَحَافِظُونَ {٩} |
9. Zajistéť seslali jsme Napomenutí a jistě chrániti je budeme. |
| وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا مِنْ قَبْلِكَ فِي شِيَعِ الْأَوَّلِينَ {١٠} |
10. A již před tebou poslali jsme vyslance k sektám předešlých: |
| وَمَا يَأْتِيهِمْ مِنْ رَسُولٍ إِلَّا كَانُوا بِهِ يَسْتَهْزِئُونَ {١١} |
11. a nepřisel ani jeden prorok k nim, aniž by se mu nebyli vysmívali: |
| كَذَٰلِكَ نَسْلُكُهُ فِي قُلُوبِ الْمُجْرِمِينَ {١٢} |
12. a na stejnou dráhu uvedeme srdce provinilců. |
| لَا يُؤْمِنُونَ بِهِ ۖ وَقَدْ خَلَتْ سُنَّةُ الْأَوَّلِينَ {١٣} |
13. Neuvěří v ně, jakž minulá zvyklost byla předešlých: |
| وَلَوْ فَتَحْنَا عَلَيْهِمْ بَابًا مِنَ السَّمَاءِ فَظَلُّوا فِيهِ يَعْرُجُونَ {١٤} |
14. i kdybychom otevřeli nad nimi bránu v nebesích a oni vzestupovali směrem k ní, |
| لَقَالُوا إِنَّمَا سُكِّرَتْ أَبْصَارُنَا بَلْ نَحْنُ قَوْمٌ مَسْحُورُونَ {١٥} |
15. stále by říkali ještě: „Opojeni jsou zrakové naši, ba v pravdě lid jsme očarovaný!“ |
| وَلَقَدْ جَعَلْنَا فِي السَّمَاءِ بُرُوجًا وَزَيَّنَّاهَا لِلنَّاظِرِينَ {١٦} |
16. Ustanovili jsme na nebi znamení zvířetníku a zkrášlili jsme je pro (vzhled) pohlížejících: |
| وَحَفِظْنَاهَا مِنْ كُلِّ شَيْطَانٍ رَجِيمٍ {١٧} |
17. a ochránili je před každým Satanem kamenovaným, |
| إِلَّا مَنِ اسْتَرَقَ السَّمْعَ فَأَتْبَعَهُ شِهَابٌ مُبِينٌ {١٨} |
18. vyjma toho, jenž naslouchá pokradmu a v zápětí stižen jest šlehem plamene viditelným. |
| وَالْأَرْضَ مَدَدْنَاهَا وَأَلْقَيْنَا فِيهَا رَوَاسِيَ وَأَنْبَتْنَا فِيهَا مِنْ كُلِّ شَيْءٍ مَوْزُونٍ {١٩} |
19. A rozprostřeli jsme zemi a rozházeli po ní temena hor a vzrůsti jsme dali na ní všem věcem dle zvážení: |
| وَجَعَلْنَا لَكُمْ فِيهَا مَعَايِشَ وَمَنْ لَسْتُمْ لَهُ بِرَازِقِينَ {٢٠} |
20. a zaopatřili jsme na ní výživu vám, jakož i těm, kterých nevyživujete. |
| وَإِنْ مِنْ شَيْءٍ إِلَّا عِنْدَنَا خَزَائِنُهُ وَمَا نُنَزِّلُهُ إِلَّا بِقَدَرٍ مَعْلُومٍ {٢١} |
21. Není věci, jíž zásoby nebyly by v naší moci: a poskytneme je shůry jen v množství stanoveném. |
| وَأَرْسَلْنَا الرِّيَاحَ لَوَاقِحَ فَأَنْزَلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَسْقَيْنَاكُمُوهُ وَمَا أَنْتُمْ لَهُ بِخَازِنِينَ {٢٢} |
22. A vyslali jsme větry zúrodňující a seslali jsme s nebe vodu, jíž napájíme vás: a vy nejste pány nádrží jejich. |
| وَإِنَّا لَنَحْنُ نُحْيِي وَنُمِيتُ وَنَحْنُ الْوَارِثُونَ {٢٣} |
23. Zajisté my jsme to, kteříž obživujeme a umrtvujeme a my (všeho) jsme dědici. |
| وَلَقَدْ عَلِمْنَا الْمُسْتَقْدِمِينَ مِنْكُمْ وَلَقَدْ عَلِمْنَا الْمُسْتَأْخِرِينَ {٢٤} |
24. Zajisté znali jsme ony, kdož předešli vás a známe ty, kteří po vás přijdou. |
| وَإِنَّ رَبَّكَ هُوَ يَحْشُرُهُمْ ۚ إِنَّهُ حَكِيمٌ عَلِيمٌ {٢٥} |
25. V pravdě Pán tvůj shromáždí je všechny, neboť moudrý jest a vševědoucí. |
| وَلَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنْسَانَ مِنْ صَلْصَالٍ مِنْ حَمَإٍ مَسْنُونٍ {٢٦} |
26. Stvořili jsme pak člověka z hlíny, z bláta hrnčířského: |
| وَالْجَانَّ خَلَقْنَاهُ مِنْ قَبْلُ مِنْ نَارِ السَّمُومِ {٢٧} |
27. před ním pak stvořili jsme Džinny z ohně sžírajícího. |
| وَإِذْ قَالَ رَبُّكَ لِلْمَلَائِكَةِ إِنِّي خَالِقٌ بَشَرًا مِنْ صَلْصَالٍ مِنْ حَمَإٍ مَسْنُونٍ {٢٨} |
28. (Pomni), když řekl Pán tvůj k andělům: „Jáť zajisté tvořím člověka z hlíny, z bláta hrnčířského: |
| فَإِذَا سَوَّيْتُهُ وَنَفَخْتُ فِيهِ مِنْ رُوحِي فَقَعُوا لَهُ سَاجِدِينَ {٢٩} |
29. a až vytvořím podobu jeho a vdechnu do ní ducha svého, padnete na tváře své, uctívajíce ho.“ |
| فَسَجَدَ الْمَلَائِكَةُ كُلُّهُمْ أَجْمَعُونَ {٣٠} |
30. I padli na tváře své andělé všichni, vesměs, |
| إِلَّا إِبْلِيسَ أَبَىٰ أَنْ يَكُونَ مَعَ السَّاجِدِينَ {٣١} |
31. vyjma Iblíse jenž, odepřel připojiti se k uctívajícím. |
| قَالَ يَا إِبْلِيسُ مَا لَكَ أَلَّا تَكُونَ مَعَ السَّاجِدِينَ {٣٢} |
32. Řekl (Bůh): „Ó Iblísi, proč nepřipojuješ se k uctívajícím?“ |
| قَالَ لَمْ أَكُنْ لِأَسْجُدَ لِبَشَرٍ خَلَقْتَهُ مِنْ صَلْصَالٍ مِنْ حَمَإٍ مَسْنُونٍ {٣٣} |
33. Řekl: „Nepadnu na tvář svou před člověkem, jejž stvořil´s z hlíny, z bláta hrnčířského.“ |
| قَالَ فَاخْرُجْ مِنْهَا فَإِنَّكَ رَجِيمٌ {٣٤} |
34. Řekl Bůh: „Vyjdiž odsud — zajistéť kamenován jsi! |
| وَإِنَّ عَلَيْكَ اللَّعْنَةَ إِلَىٰ يَوْمِ الدِّينِ {٣٥} |
35. A dojista prokletí bude nad tebou až do dne soudného.“ |
| قَالَ رَبِّ فَأَنْظِرْنِي إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ {٣٦} |
36. Řekl: „Pane můj, poshov mi do dne vzkříšení jejich.“ |
| قَالَ فَإِنَّكَ مِنَ الْمُنْظَرِينَ {٣٧} |
37. Řekl (Bůh): „Budiž jedním z těch, jimž poshověno jest, |
| إِلَىٰ يَوْمِ الْوَقْتِ الْمَعْلُومِ {٣٨} |
38. až do dne lhůty stanovené.“ |
| قَالَ رَبِّ بِمَا أَغْوَيْتَنِي لَأُزَيِّنَنَّ لَهُمْ فِي الْأَرْضِ وَلَأُغْوِيَنَّهُمْ أَجْمَعِينَ {٣٩} |
39. Řekl: „Pane můj, za to, že´s zlákal mne, zajisté krášlit budu lidem (pobyt) na zemi a všechny zlákám je, |
| إِلَّا عِبَادَكَ مِنْهُمُ الْمُخْلَصِينَ {٤٠} |
40. vyjma služebníků tvojich upřímných.“ |
| قَالَ هَٰذَا صِرَاطٌ عَلَيَّ مُسْتَقِيمٌ {٤١} |
41. Řekl (Bůh): „Tato cesta, podle mne, jest správná, |
| إِنَّ عِبَادِي لَيْسَ لَكَ عَلَيْهِمْ سُلْطَانٌ إِلَّا مَنِ اتَّبَعَكَ مِنَ الْغَاوِينَ {٤٢} |
42. neboť nad služebníky mými zajisté nebudeš míti moci, vyjma těch, kdož následovati budou tě, byvše zlákáni.“ |
| وَإِنَّ جَهَنَّمَ لَمَوْعِدُهُمْ أَجْمَعِينَ {٤٣} |
43. V pravdě, peklo zaslíbeným jest místem těchto všechněch. |
| لَهَا سَبْعَةُ أَبْوَابٍ لِكُلِّ بَابٍ مِنْهُمْ جُزْءٌ مَقْسُومٌ {٤٤} |
44. V ně sedmero vede bran a u každé brány bude z nich oddíl určitý. |
| إِنَّ الْمُتَّقِينَ فِي جَنَّاتٍ وَعُيُونٍ {٤٥} |
45. Však bohabojní dlíti budou uprostřed zahrad rajských a pramenů: |
| ادْخُلُوهَا بِسَلَامٍ آمِنِينَ {٤٦} |
46. „Vstupte do nich v pokoji a bezpečí!“ |
| وَنَزَعْنَا مَا فِي صُدُورِهِمْ مِنْ غِلٍّ إِخْوَانًا عَلَىٰ سُرُرٍ مُتَقَابِلِينَ {٤٧} |
47. Zprostili jsme nitra jejich veškeré zášti: bratrsky hověti si budou na lehátkách, pohlížejíce si tváří v tvář: |
| لَا يَمَسُّهُمْ فِيهَا نَصَبٌ وَمَا هُمْ مِنْهَا بِمُخْرَجِينَ {٤٨} |
48. tam nepostihne jich nikdy únava, aniž kdy ztad vypuzeni budou. |
| نَبِّئْ عِبَادِي أَنِّي أَنَا الْغَفُورُ الرَّحِيمُ {٤٩} |
49. Oznam služebníkům mým, že velký jsem v odpouštění, slitovný: |
| وَأَنَّ عَذَابِي هُوَ الْعَذَابُ الْأَلِيمُ {٥٠} |
50. a že trest můj trest jest bolestný: |
| وَنَبِّئْهُمْ عَنْ ضَيْفِ إِبْرَاهِيمَ {٥١} |
51. a vypravuj jim o hostech Abrahamových, |
| إِذْ دَخَلُوا عَلَيْهِ فَقَالُوا سَلَامًا قَالَ إِنَّا مِنْكُمْ وَجِلُونَ {٥٢} |
52. když vešli k němu a řekli: „Pokoj (s tebou)“ a řekl: „Zajisté ulekli jsme se vás.“ |
| قَالُوا لَا تَوْجَلْ إِنَّا نُبَشِّرُكَ بِغُلَامٍ عَلِيمٍ {٥٣} |
53. Řekli: „Nelekej se, neboť přinášíme ti zvěst, že obdařen budeš synem moudrým.“ |
| قَالَ أَبَشَّرْتُمُونِي عَلَىٰ أَنْ مَسَّنِيَ الْكِبَرُ فَبِمَ تُبَشِّرُونَ {٥٤} |
54. Řekl: „Zdaž zvěstovati budete mi tuto novinu, když stáří dostihlo mne? Co v pravdě máte mi oznámiti?“ |
| قَالُوا بَشَّرْنَاكَ بِالْحَقِّ فَلَا تَكُنْ مِنَ الْقَانِطِينَ {٥٥} |
55. Řekli jsme ti novinu pravdivou: tudíž nebuď z těch, kdož ztrácejí naději.“ |
| قَالَ وَمَنْ يَقْنَطُ مِنْ رَحْمَةِ رَبِّهِ إِلَّا الضَّالُّونَ {٥٦} |
56. Řekl: „Kdož ztrácí naději v milosrdenství boží, vyjma zbloudilých?“ |
| قَالَ فَمَا خَطْبُكُمْ أَيُّهَا الْمُرْسَلُونَ {٥٧} |
57. Řekl dále: „Jaké jest poslání vaše, ó poslové?“ |
| قَالُوا إِنَّا أُرْسِلْنَا إِلَىٰ قَوْمٍ مُجْرِمِينَ {٥٨} |
58. Řekli: „Zajisté posláni jsme k lidu provinilému, |
| إِلَّا آلَ لُوطٍ إِنَّا لَمُنَجُّوهُمْ أَجْمَعِينَ {٥٩} |
59. vyjma rodu Lotova, kterýž zachráníme veškerý, |
| إِلَّا امْرَأَتَهُ قَدَّرْنَا ۙ إِنَّهَا لَمِنَ الْغَابِرِينَ {٦٠} |
60. kromě ženy jeho, jíž přisoudili jsme aby byla jednou z liknavých.“ |
| فَلَمَّا جَاءَ آلَ لُوطٍ الْمُرْسَلُونَ {٦١} |
61. A když k rodu Lotovu přišli vyslanci, |
| قَالَ إِنَّكُمْ قَوْمٌ مُنْكَرُونَ {٦٢} |
62. řekl (Lot): „Zajisté lidé jste mi neznámí.“ |
| قَالُوا بَلْ جِئْنَاكَ بِمَا كَانُوا فِيهِ يَمْتَرُونَ {٦٣} |
63. Řekli: „Ovšem, přišli jsme k tobě za účelem, o němž (lid tvůj) pochybuje: |
| وَأَتَيْنَاكَ بِالْحَقِّ وَإِنَّا لَصَادِقُونَ {٦٤} |
64. přinesli jsme ti pravdu a pravdu mluvíme: |
| فَأَسْرِ بِأَهْلِكَ بِقِطْعٍ مِنَ اللَّيْلِ وَاتَّبِعْ أَدْبَارَهُمْ وَلَا يَلْتَفِتْ مِنْكُمْ أَحَدٌ وَامْضُوا حَيْثُ تُؤْمَرُونَ {٦٥} |
65. vyjdi tudíž s rodinou svou za temna (této) noci a následuj je vzadu: nechť pak neobrací se z vás nikdo, nýbrž kráčejte, kamž nakázáno jest vám.“ |
| وَقَضَيْنَا إِلَيْهِ ذَٰلِكَ الْأَمْرَ أَنَّ دَابِرَ هَٰؤُلَاءِ مَقْطُوعٌ مُصْبِحِينَ {٦٦} |
66. Dali jsme mu pak tento rozkaz neboť do posledního měl býti vyhlazen lid onen z rána. |
| وَجَاءَ أَهْلُ الْمَدِينَةِ يَسْتَبْشِرُونَ {٦٧} |
67. I přihnal se lid města, rozradován zprávou — |
| قَالَ إِنَّ هَٰؤُلَاءِ ضَيْفِي فَلَا تَفْضَحُونِ {٦٨} |
68. Řekl (Lot): „Toto jsou hosté mí, pročež nezneuctívejte mne: |
| وَاتَّقُوا اللَّهَ وَلَا تُخْزُونِ {٦٩} |
69. a bojte se Boha a potupou nepokrývejte mne.“ |
| قَالُوا أَوَلَمْ نَنْهَكَ عَنِ الْعَالَمِينَ {٧٠} |
70. Řekli: „Zdaž nezapověděli jsme ti, abys (poskytoval útulku) komukoliv?“ |
| قَالَ هَٰؤُلَاءِ بَنَاتِي إِنْ كُنْتُمْ فَاعِلِينَ {٧١} |
71. Řekl: „Zde jsou dcery mé, chcete-li se (smilstva) dopouštěti.“ |
| لَعَمْرُكَ إِنَّهُمْ لَفِي سَكْرَتِهِمْ يَعْمَهُونَ {٧٢} |
72. Při životě tvém, lid zajisté bloudil v opojení svém: |
| فَأَخَذَتْهُمُ الصَّيْحَةُ مُشْرِقِينَ {٧٣} |
73. a bouře zachvátila je při slunce východu: |
| فَجَعَلْنَا عَالِيَهَا سَافِلَهَا وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهِمْ حِجَارَةً مِنْ سِجِّيلٍ {٧٤} |
74. a obrátili jsme město vrchem do spodu a dštili jsme na ně kamení z hlíny vypálené: |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِلْمُتَوَسِّمِينَ {٧٥} |
75. zajistéť v tomto všem znamení jest pro bedlivě badající. |
| وَإِنَّهَا لَبِسَبِيلٍ مُقِيمٍ {٧٦} |
76. A města ona leží na cestě tam dosud zůstalé: |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً لِلْمُؤْمِنِينَ {٧٧} |
77. zajistéť v tomto (všem) znamení jest pro věřící. |
| وَإِنْ كَانَ أَصْحَابُ الْأَيْكَةِ لَظَالِمِينَ {٧٨} |
78. Byli pak obyvatelé hvozdu též nepravostnými: |
| فَانْتَقَمْنَا مِنْهُمْ وَإِنَّهُمَا لَبِإِمَامٍ مُبِينٍ {٧٩} |
79. a pomstou svojí zasáhli jsme je a obě města jsou dojista příkladem zjevným. |
| وَلَقَدْ كَذَّبَ أَصْحَابُ الْحِجْرِ الْمُرْسَلِينَ {٨٠} |
80. A obyvatelé HEDŽRU lháři nazývali vyslance: |
| وَآتَيْنَاهُمْ آيَاتِنَا فَكَانُوا عَنْهَا مُعْرِضِينَ {٨١} |
81. a předvedli jsme jim znamení naše, však odvrátili se od nich. |
| وَكَانُوا يَنْحِتُونَ مِنَ الْجِبَالِ بُيُوتًا آمِنِينَ {٨٢} |
82. Ve skalách hor tesali si obydlí, aby byli v bezpečí, |
| فَأَخَذَتْهُمُ الصَّيْحَةُ مُصْبِحِينَ {٨٣} |
83. však bouře zachvátila je za jitra časného, |
| فَمَا أَغْنَىٰ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَكْسِبُونَ {٨٤} |
84. a nic neprospěly jim jejich námahy. |
| وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا إِلَّا بِالْحَقِّ ۗ وَإِنَّ السَّاعَةَ لَآتِيَةٌ ۖ فَاصْفَحِ الصَّفْحَ الْجَمِيلَ {٨٥} |
85. Zajisté stvořili jsme nebe i země a vše, což mezi nimi jest, jedině v pravdě: hodina (soudu) pak přijde nezvratně. Promíjej tudíž promíjením krásným, |
| إِنَّ رَبَّكَ هُوَ الْخَلَّاقُ الْعَلِيمُ {٨٦} |
86. neboť Pán tvůj zajisté jest Stvořitelem, jest vševědoucím. |
| وَلَقَدْ آتَيْنَاكَ سَبْعًا مِنَ الْمَثَانِي وَالْقُرْآنَ الْعَظِيمَ {٨٧} |
87. Již dali jsme ti sedm veršů ke stálému opakování a Korán velebný. |
| لَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِ أَزْوَاجًا مِنْهُمْ وَلَا تَحْزَنْ عَلَيْهِمْ وَاخْفِضْ جَنَاحَكَ لِلْمُؤْمِنِينَ {٨٨} |
88. Nespočívej dlouhým pohledem na požitcích, jichž popřáli jsme několika párům z nich: nermuť se nijak pro ně, nýbrž skloň křídla svá nad věřícími. |
| وَقُلْ إِنِّي أَنَا النَّذِيرُ الْمُبِينُ {٨٩} |
89. A rci: „Jáť v pravdě jsem varovatelem zjevným.“ |
| كَمَا أَنْزَلْنَا عَلَى الْمُقْتَسِمِينَ {٩٠} |
90. Seslali jsme (trest) na ty, kdož rozdělují: |
| الَّذِينَ جَعَلُوا الْقُرْآنَ عِضِينَ {٩١} |
91. kdož dělí Korán na části. |
| فَوَرَبِّكَ لَنَسْأَلَنَّهُمْ أَجْمَعِينَ {٩٢} |
92. Při Pánu tvém! Jistotně budeme dotazovati se jich všechněch |
| عَمَّا كَانُوا يَعْمَلُونَ {٩٣} |
93. ohledně toho, co činili. |
| فَاصْدَعْ بِمَا تُؤْمَرُ وَأَعْرِضْ عَنِ الْمُشْرِكِينَ {٩٤} |
94. Ohlašuj tudíž, což nakázáno ti bylo a straň se mnohobožců: |
| إِنَّا كَفَيْنَاكَ الْمُسْتَهْزِئِينَ {٩٥} |
95. my pak zajisté dostačíme ti oproti posměváčkům, |
| الَّذِينَ يَجْعَلُونَ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ ۚ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ {٩٦} |
96. kteří staví si vedle Boha boha jiného: však zvědí! |
| وَلَقَدْ نَعْلَمُ أَنَّكَ يَضِيقُ صَدْرُكَ بِمَا يَقُولُونَ {٩٧} |
97. Dobře pak víme, že svírá se ti hruď (bolem) nad tím, co říkají: |
| فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَكُنْ مِنَ السَّاجِدِينَ {٩٨} |
98. pročež vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho a druž se k těm, kdož padají na tvář svou: |
| وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّىٰ يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ {٩٩} |
99. a uctívej Pána svého, dokud nepřijde ti to, co jest jistotné. |
|
