 |
| اقْتَرَبَ لِلنَّاسِ حِسَابُهُمْ وَهُمْ فِي غَفْلَةٍ مُعْرِضُونَ {١} |
1. Přiblížilo se lidem súčtování s nimi, mezitím co v lhostejnosti odvracejí se. |
| مَا يَأْتِيهِمْ مِنْ ذِكْرٍ مِنْ رَبِّهِمْ مُحْدَثٍ إِلَّا اسْتَمَعُوهُ وَهُمْ يَلْعَبُونَ {٢} |
2. Nikdy nepřijde jim napomenutí nové od Pána jejich, aniž by naslouchali mu jen jako ve hře: |
| لَاهِيَةً قُلُوبُهُمْ ۗ وَأَسَرُّوا النَّجْوَى الَّذِينَ ظَلَمُوا هَلْ هَٰذَا إِلَّا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ ۖ أَفَتَأْتُونَ السِّحْرَ وَأَنْتُمْ تُبْصِرُونَ {٣} |
3. výsměšná jsou srdce jejich a tajně hovoří ti, kdož nepravostni jsou: „Zdaž není člověkem jako vy? Zdaž připojíte se k pouhým čárům vidomě?“ |
| قَالَ رَبِّي يَعْلَمُ الْقَوْلَ فِي السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ ۖ وَهُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ {٤} |
4. Řekl (prorok): „Pán můj zná, co mluveno jest na nebi i na zemi: onť vše slyší a ví.“ |
| بَلْ قَالُوا أَضْغَاثُ أَحْلَامٍ بَلِ افْتَرَاهُ بَلْ هُوَ شَاعِرٌ فَلْيَأْتِنَا بِآيَةٍ كَمَا أُرْسِلَ الْأَوَّلُونَ {٥} |
5. „Naopak,“ říkají, „spleteniny snů jsou to; naopak, vymyslil si to; naopak, jest básníkem: nechť tedy předvede nám znamení, s jakými byli posláni proroci předešlí!“ |
| مَا آمَنَتْ قَبْلَهُمْ مِنْ قَرْيَةٍ أَهْلَكْنَاهَا ۖ أَفَهُمْ يُؤْمِنُونَ {٦} |
6. Neuvěřilo před nimi nikteré z měst, která zahladili jsme: jakž tedy oni uvěří? |
| وَمَا أَرْسَلْنَا قَبْلَكَ إِلَّا رِجَالًا نُوحِي إِلَيْهِمْ ۖ فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِنْ كُنْتُمْ لَا تَعْلَمُونَ {٧} |
7. A neposlali jsme před tebou, leda muže, jimž vnukli jsme zjevení: tažte se jen oněch, jimž dáno bylo napomenutí, nevíte-li! |
| وَمَا جَعَلْنَاهُمْ جَسَدًا لَا يَأْكُلُونَ الطَّعَامَ وَمَا كَانُوا خَالِدِينَ {٨} |
8. A nedali jsme jim těl, která by nebyla nucena jísti pokrmu a nebyli nesmrtelnými. |
| ثُمَّ صَدَقْنَاهُمُ الْوَعْدَ فَأَنْجَيْنَاهُمْ وَمَنْ نَشَاءُ وَأَهْلَكْنَا الْمُسْرِفِينَ {٩} |
9. Poté pak dodrželi jsme pravdivě slib jim učiněný a zachránili jsme je a koho jsme chtěli a zahladili jsme výstředníky. |
| لَقَدْ أَنْزَلْنَا إِلَيْكُمْ كِتَابًا فِيهِ ذِكْرُكُمْ ۖ أَفَلَا تَعْقِلُونَ {١٠} |
10. A nyní seslali jsme vám Knihu, v níž napomenutí jest vám: což nepochopíte? |
| وَكَمْ قَصَمْنَا مِنْ قَرْيَةٍ كَانَتْ ظَالِمَةً وَأَنْشَأْنَا بَعْدَهَا قَوْمًا آخَرِينَ {١١} |
11. A kolik vyvrátili jsme měst, jež nepravostna byla a dali vzejíti po nich lidem jinými! |
| فَلَمَّا أَحَسُّوا بَأْسَنَا إِذَا هُمْ مِنْهَا يَرْكُضُونَ {١٢} |
12. A když pocítili hněv náš, hle, dali se z města na útěk. |
| لَا تَرْكُضُوا وَارْجِعُوا إِلَىٰ مَا أُتْرِفْتُمْ فِيهِ وَمَسَاكِنِكُمْ لَعَلَّكُمْ تُسْأَلُونَ {١٣} |
13. „Neutíkejte: navraťte se k výstřednostem svým a obydlím svým: snad budete dotazováni.“ |
| قَالُوا يَا وَيْلَنَا إِنَّا كُنَّا ظَالِمِينَ {١٤} |
14. Řekli: „Běda nám! zajisté byli jsme nepravostni.“ |
| فَمَا زَالَتْ تِلْكَ دَعْوَاهُمْ حَتَّىٰ جَعَلْنَاهُمْ حَصِيدًا خَامِدِينَ {١٥} |
15. A neustalo toto volání jejich, dokud neučinili jsme je jako obilí pokosené, bezživotné. |
| وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاءَ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا لَاعِبِينَ {١٦} |
16. A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoliv mezi nimi jest, sobě pro zábavu. |
| لَوْ أَرَدْنَا أَنْ نَتَّخِذَ لَهْوًا لَاتَّخَذْنَاهُ مِنْ لَدُنَّا إِنْ كُنَّا فَاعِلِينَ {١٧} |
17. A kdybychom byli chtěli učiniti si kratochvíli, byli bychom si ji našli u sebe, kdybychom tak vskutku byli chtěli učiniti. |
| بَلْ نَقْذِفُ بِالْحَقِّ عَلَى الْبَاطِلِ فَيَدْمَغُهُ فَإِذَا هُوَ زَاهِقٌ ۚ وَلَكُمُ الْوَيْلُ مِمَّا تَصِفُونَ {١٨} |
18. Naopak, mrštíme pravdou na nepravdu a rozdrtí ji a hle, rozptýlí se (ničemnost): však běda vám za to, co vykládáte (o Bohu)! |
| وَلَهُ مَنْ فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۚ وَمَنْ عِنْدَهُ لَا يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِهِ وَلَا يَسْتَحْسِرُونَ {١٩} |
19. Jemu přináleží cožkoliv na nebi jest a na zemi: a ti, kdož u něho jsou, nejsou nijak pyšni, aby mu nesloužili, aniž unaveni. |
| يُسَبِّحُونَ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ لَا يَفْتُرُونَ {٢٠} |
20. Chválí jej nocí i dnem a nevymýšlejí ničeho o něm. |
| أَمِ اتَّخَذُوا آلِهَةً مِنَ الْأَرْضِ هُمْ يُنْشِرُونَ {٢١} |
21. Že vzali si ze země božstva, která křísí mrtvé? |
| لَوْ كَانَ فِيهِمَا آلِهَةٌ إِلَّا اللَّهُ لَفَسَدَتَا ۚ فَسُبْحَانَ اللَّهِ رَبِّ الْعَرْشِ عَمَّا يَصِفُونَ {٢٢} |
22. Kdyby na nebi a na zemi byla božstva jiná, kromě Boha, bylo by obé zkáze propadlo: však sláva Bohu, Pánu trůnu, nade vše, co oni vykládají! |
| لَا يُسْأَلُ عَمَّا يَفْعَلُ وَهُمْ يُسْأَلُونَ {٢٣} |
23. Onť nebude tázán na skutky své, však oni tázáni budou. |
| أَمِ اتَّخَذُوا مِنْ دُونِهِ آلِهَةً ۖ قُلْ هَاتُوا بُرْهَانَكُمْ ۖ هَٰذَا ذِكْرُ مَنْ مَعِيَ وَذِكْرُ مَنْ قَبْلِي ۗ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ الْحَقَّ ۖ فَهُمْ مُعْرِضُونَ {٢٤} |
24. Že vzali si božstva (jiná) vedle Boha? Rci: „Přineste důkaz svůj!“ Toto jest napomenutí těch, kdož jsou se mnou a těch, kdož byli přede mnou: však většina lidí nepoznává pravdu, nýbrž odvracejí se. |
| وَمَا أَرْسَلْنَا مِنْ قَبْلِكَ مِنْ رَسُولٍ إِلَّا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدُونِ {٢٥} |
25. Neposlali jsme před tebou proroka, jemuž bychom nebyli vnukli, že není Boha, kromě mne: mne tedy uctívejte. |
| وَقَالُوا اتَّخَذَ الرَّحْمَٰنُ وَلَدًا ۗ سُبْحَانَهُ ۚ بَلْ عِبَادٌ مُكْرَمُونَ {٢٦} |
26. A říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“ Při slávě jeho, nikoliv! Jsou jen sluhy jeho ctěnými. |
| لَا يَسْبِقُونَهُ بِالْقَوْلِ وَهُمْ بِأَمْرِهِ يَعْمَلُونَ {٢٧} |
27. Nepředcházejí jej v mluvení, nýbrž rozkazy jeho vykonávají. |
| يَعْلَمُ مَا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ وَلَا يَشْفَعُونَ إِلَّا لِمَنِ ارْتَضَىٰ وَهُمْ مِنْ خَشْيَتِهِ مُشْفِقُونَ {٢٨} |
28. Onť ví, co před nimi jest i za nimi, a nemohou přimlouvati se, leda za toho, jemuž on popřeje svého zalíbení: a oni bázní před ním třesou se. |
| وَمَنْ يَقُلْ مِنْهُمْ إِنِّي إِلَٰهٌ مِنْ دُونِهِ فَذَٰلِكَ نَجْزِيهِ جَهَنَّمَ ۚ كَذَٰلِكَ نَجْزِي الظَّالِمِينَ {٢٩} |
29. A kterýkoli z nich by řekl: „Jáť Bůh jsem vedle něho,“ toho odměníme peklem: neboť takto odměňujeme nepravostné. |
| أَوَلَمْ يَرَ الَّذِينَ كَفَرُوا أَنَّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ كَانَتَا رَتْقًا فَفَتَقْنَاهُمَا ۖ وَجَعَلْنَا مِنَ الْمَاءِ كُلَّ شَيْءٍ حَيٍّ ۖ أَفَلَا يُؤْمِنُونَ {٣٠} |
30. Což nevidí ti, kdož neuvěřili, že nebesa a země byly pevným celkem a že rozdělili jsme je a z vody že učinili jsme veškerou věc živoucí? Což neuvěří? |
| وَجَعَلْنَا فِي الْأَرْضِ رَوَاسِيَ أَنْ تَمِيدَ بِهِمْ وَجَعَلْنَا فِيهَا فِجَاجًا سُبُلًا لَعَلَّهُمْ يَهْتَدُونَ {٣١} |
31. A učinili jsme na zemi vrchole hor, aby nepohnula se pod nimi a učinili jsme na ní průchody jako stezky, aby (lidé) jimi byli vedeni. |
| وَجَعَلْنَا السَّمَاءَ سَقْفًا مَحْفُوظًا ۖ وَهُمْ عَنْ آيَاتِهَا مُعْرِضُونَ {٣٢} |
32. A učinili jsme nebesa střechou chráněnou: a přece od znamení jeho se odvracejí! |
| وَهُوَ الَّذِي خَلَقَ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ وَالشَّمْسَ وَالْقَمَرَ ۖ كُلٌّ فِي فَلَكٍ يَسْبَحُونَ {٣٣} |
33. Onť jest to, který stvořil noc a den, a slunce a měsíc, oba po obloze svou dráhou spějí. |
| وَمَا جَعَلْنَا لِبَشَرٍ مِنْ قَبْلِكَ الْخُلْدَ ۖ أَفَإِنْ مِتَّ فَهُمُ الْخَالِدُونَ {٣٤} |
34. A neučinili jsme žádného člověka před tebou nesmrtelným: a zemřeš-li ty, zdaž oni žíti budou věčně? |
| كُلُّ نَفْسٍ ذَائِقَةُ الْمَوْتِ ۗ وَنَبْلُوكُمْ بِالشَّرِّ وَالْخَيْرِ فِتْنَةً ۖ وَإِلَيْنَا تُرْجَعُونَ {٣٥} |
35. Každá duše okusí smrti: a vyzkoušíme vás zlem i dobrem pokušeními: a k nám budete navráceni. |
| وَإِذَا رَآكَ الَّذِينَ كَفَرُوا إِنْ يَتَّخِذُونَكَ إِلَّا هُزُوًا أَهَٰذَا الَّذِي يَذْكُرُ آلِهَتَكُمْ وَهُمْ بِذِكْرِ الرَّحْمَٰنِ هُمْ كَافِرُونَ {٣٦} |
36. A když shlédnou tě ti, kteří neuvěřili, tropí si z tebe jen šašky, (řkouce): „Zdaž tento jest to, jenž zmiňuje se vám (nehezky) o božstvech vašich?“ A ve vzpomínání na Milosrdného oni nevěří. |
| خُلِقَ الْإِنْسَانُ مِنْ عَجَلٍ ۚ سَأُرِيكُمْ آيَاتِي فَلَا تَسْتَعْجِلُونِ {٣٧} |
37. Stvořen jest člověk z pospíchání; ukáži vám jistě znamení svá; ale nepospíchejte na mne!“ |
| وَيَقُولُونَ مَتَىٰ هَٰذَا الْوَعْدُ إِنْ كُنْتُمْ صَادِقِينَ {٣٨} |
38. Říkají: „Kdy splní se ona hrozba — jste-li pravdomluvnými?“ |
| لَوْ يَعْلَمُ الَّذِينَ كَفَرُوا حِينَ لَا يَكُفُّونَ عَنْ وُجُوهِهِمُ النَّارَ وَلَا عَنْ ظُهُورِهِمْ وَلَا هُمْ يُنْصَرُونَ {٣٩} |
39. Kdyby jen věděli ti, kdož nevěří, kdy nebudou s to, aby zdrželi od tváří svých oheň, aniž od zad svých a kdy nebude jim pomoženo! |
| بَلْ تَأْتِيهِمْ بَغْتَةً فَتَبْهَتُهُمْ فَلَا يَسْتَطِيعُونَ رَدَّهَا وَلَا هُمْ يُنْظَرُونَ {٤٠} |
40. Ano, (oheň) přijde na ně z nenadání a zpitomí je a nebudou s to, aby zdrželi jej, aniž bude jim posečkáno. |
| وَلَقَدِ اسْتُهْزِئَ بِرُسُلٍ مِنْ قَبْلِكَ فَحَاقَ بِالَّذِينَ سَخِرُوا مِنْهُمْ مَا كَانُوا بِهِ يَسْتَهْزِئُونَ {٤١} |
41. Posměch tropili si lidé z proroků již před tebou, však obklopilo ty, kdož posmívali se, to, z čeho si byli posměch tropili. |
| قُلْ مَنْ يَكْلَؤُكُمْ بِاللَّيْلِ وَالنَّهَارِ مِنَ الرَّحْمَٰنِ ۗ بَلْ هُمْ عَنْ ذِكْرِ رَبِّهِمْ مُعْرِضُونَ {٤٢} |
42. Rci: „Kdo ochrání vás, za noci a za dne, před Milosrdným?“ A přece od vzpomínání na Pána svého se odvracejí. |
| أَمْ لَهُمْ آلِهَةٌ تَمْنَعُهُمْ مِنْ دُونِنَا ۚ لَا يَسْتَطِيعُونَ نَصْرَ أَنْفُسِهِمْ وَلَا هُمْ مِنَّا يُصْحَبُونَ {٤٣} |
43. Což mají nějaká božstva, jež před námi mohou je ochrániti? Nejsou s to, aby sama sobě pomohla, pročež nebudou pomáhati jim proti nám. |
| بَلْ مَتَّعْنَا هَٰؤُلَاءِ وَآبَاءَهُمْ حَتَّىٰ طَالَ عَلَيْهِمُ الْعُمُرُ ۗ أَفَلَا يَرَوْنَ أَنَّا نَأْتِي الْأَرْضَ نَنْقُصُهَا مِنْ أَطْرَافِهَا ۚ أَفَهُمُ الْغَالِبُونَ {٤٤} |
44. Ano, dali jsme jim a otcům jejich užívati světa, pokud potrvaly životy jejich: což nevidí, že přicházíme do země jejich a zúžujeme hranice její. Jsou snad oni vítězi? |
| قُلْ إِنَّمَا أُنْذِرُكُمْ بِالْوَحْيِ ۚ وَلَا يَسْمَعُ الصُّمُّ الدُّعَاءَ إِذَا مَا يُنْذَرُونَ {٤٥} |
45. Rci: „Jáť pouze varuji vás tím, co vnuknuto mi bylo:“ však hluší neslyší volání, když varováni jsou. |
| وَلَئِنْ مَسَّتْهُمْ نَفْحَةٌ مِنْ عَذَابِ رَبِّكَ لَيَقُولُنَّ يَا وَيْلَنَا إِنَّا كُنَّا ظَالِمِينَ {٤٦} |
46. Však když dotkne se jich dechnutí trestu Pána tvého, říkají: „Běda nám, neb zajisté byli jsme nepravostni.“ |
| وَنَضَعُ الْمَوَازِينَ الْقِسْطَ لِيَوْمِ الْقِيَامَةِ فَلَا تُظْلَمُ نَفْسٌ شَيْئًا ۖ وَإِنْ كَانَ مِثْقَالَ حَبَّةٍ مِنْ خَرْدَلٍ أَتَيْنَا بِهَا ۗ وَكَفَىٰ بِنَا حَاسِبِينَ {٤٧} |
47. Postavíme váhu spravedlivou v den zmrtvýchvstání a nebude zkrácena žádná duše v ničem: a i kdyby jednalo se o váhu zrna hořčičného, přineseme je: dostačí, že my jsme súčtovateli. |
| وَلَقَدْ آتَيْنَا مُوسَىٰ وَهَارُونَ الْفُرْقَانَ وَضِيَاءً وَذِكْرًا لِلْمُتَّقِينَ {٤٨} |
48. Kdysi dali jsme Mojžíšovi a Áronovi Rozlišení a světlo a napomenutí bohabojným, |
| الَّذِينَ يَخْشَوْنَ رَبَّهُمْ بِالْغَيْبِ وَهُمْ مِنَ السَّاعَةِ مُشْفِقُونَ {٤٩} |
49. již bojí se Pána svého v skrytosti a před hodinou (soudu) třesou se. |
| وَهَٰذَا ذِكْرٌ مُبَارَكٌ أَنْزَلْنَاهُ ۚ أَفَأَنْتُمْ لَهُ مُنْكِرُونَ {٥٠} |
50. A toto jest Napomenutí požehnané, seslané námi: což zapřete je? |
| وَلَقَدْ آتَيْنَا إِبْرَاهِيمَ رُشْدَهُ مِنْ قَبْلُ وَكُنَّا بِهِ عَالِمِينَ {٥١} |
51. Kdysi dali jsme i Abrahamovi jeho (správné) vedení, neb věděli jsme o něm, |
| إِذْ قَالَ لِأَبِيهِ وَقَوْمِهِ مَا هَٰذِهِ التَّمَاثِيلُ الَّتِي أَنْتُمْ لَهَا عَاكِفُونَ {٥٢} |
52. když řekl otci svému a lidu svému: „Co jsou tyto představy, jež uctíváte?“ |
| قَالُوا وَجَدْنَا آبَاءَنَا لَهَا عَابِدِينَ {٥٣} |
53. Řekli: „Nalezli jsme otce naše v uctívání jich.“ |
| قَالَ لَقَدْ كُنْتُمْ أَنْتُمْ وَآبَاؤُكُمْ فِي ضَلَالٍ مُبِينٍ {٥٤} |
54. Řekl: „Zajistéť vy i otcové vaši jste v bludu zjevném.“ |
| قَالُوا أَجِئْتَنَا بِالْحَقِّ أَمْ أَنْتَ مِنَ اللَّاعِبِينَ {٥٥} |
55. Řekli: „Přišel´s k nám s pravdou, aneb jen kratochvíli si tropíš?“ |
| قَالَ بَلْ رَبُّكُمْ رَبُّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ الَّذِي فَطَرَهُنَّ وَأَنَا عَلَىٰ ذَٰلِكُمْ مِنَ الشَّاهِدِينَ {٥٦} |
56. Řekl: „Nikoliv: Pánem vaším jest Pán nebes a země, jenž stvořil je oboje, a já jsem z těch, kdož to dosvědčují. |
| وَتَاللَّهِ لَأَكِيدَنَّ أَصْنَامَكُمْ بَعْدَ أَنْ تُوَلُّوا مُدْبِرِينَ {٥٧} |
57. A při Bohu (přisahám), že dojista lest učiním modlám vašim poté, až odvrátíte se a záda mi ukážete.“ |
| فَجَعَلَهُمْ جُذَاذًا إِلَّا كَبِيرًا لَهُمْ لَعَلَّهُمْ إِلَيْهِ يَرْجِعُونَ {٥٨} |
58. A rozbil je na kousky všechny, vyjma největší z nich, aby k ní vrátiti se mohli. |
| قَالُوا مَنْ فَعَلَ هَٰذَا بِآلِهَتِنَا إِنَّهُ لَمِنَ الظَّالِمِينَ {٥٩} |
59. Řekli: „Kdo učinil toto s bohy našimi? Zajistéť jest jedním z nepravostných.“ |
| قَالُوا سَمِعْنَا فَتًى يَذْكُرُهُمْ يُقَالُ لَهُ إِبْرَاهِيمُ {٦٠} |
60. Řekli: „Slyšeli jsme mladíka kéhos zmiňovati se o nich: jménem Abrahama.“ |
| قَالُوا فَأْتُوا بِهِ عَلَىٰ أَعْيُنِ النَّاسِ لَعَلَّهُمْ يَشْهَدُونَ {٦١} |
61. Řekli: „Nuž, předveďte jej před zraky lidu, aby svědčili proti němu,“ |
| قَالُوا أَأَنْتَ فَعَلْتَ هَٰذَا بِآلِهَتِنَا يَا إِبْرَاهِيمُ {٦٢} |
62. Řekli: „Zdaž ty učinil´s to s bohy našimi, Abrahamem?“ |
| قَالَ بَلْ فَعَلَهُ كَبِيرُهُمْ هَٰذَا فَاسْأَلُوهُمْ إِنْ كَانُوا يَنْطِقُونَ {٦٣} |
63. Řekl: „Nikoliv; učinil to tenhle největší z nich: i tažte se jich, dovedou-li mluviti.“ |
| فَرَجَعُوا إِلَىٰ أَنْفُسِهِمْ فَقَالُوا إِنَّكُمْ أَنْتُمُ الظَّالِمُونَ {٦٤} |
64. I šli do sebe v myšlení svém a řekli: „Zajisté, přátelé, že jste nepravostní.“ |
| ثُمَّ نُكِسُوا عَلَىٰ رُءُوسِهِمْ لَقَدْ عَلِمْتَ مَا هَٰؤُلَاءِ يَنْطِقُونَ {٦٥} |
65. Však poté zatvrdili se v hlavách svých, řkouce: „Však dobře´s věděl, že oni nemluví.“ |
| قَالَ أَفَتَعْبُدُونَ مِنْ دُونِ اللَّهِ مَا لَا يَنْفَعُكُمْ شَيْئًا وَلَا يَضُرُّكُمْ {٦٦} |
66. Řekl: „Zdaž tedy uctívati budete vedle Boha něco, co nemůže prospěti vám, aniž uškoditi? |
| أُفٍّ لَكُمْ وَلِمَا تَعْبُدُونَ مِنْ دُونِ اللَّهِ ۖ أَفَلَا تَعْقِلُونَ {٦٧} |
67. Pfuj na vás a na to, co uctíváte vedle Boha! Což nepochopíte?“ |
| قَالُوا حَرِّقُوهُ وَانْصُرُوا آلِهَتَكُمْ إِنْ كُنْتُمْ فَاعِلِينَ {٦٨} |
68. Řekli: „Upalte jej a jděte na pomoc bohům svým, chcete-li mít se k činu!“ |
| قُلْنَا يَا نَارُ كُونِي بَرْدًا وَسَلَامًا عَلَىٰ إِبْرَاهِيمَ {٦٩} |
69. Řekli jsme: „Ohni, budiž studeným a bezpečným vůči Abrahamovi!“ |
| وَأَرَادُوا بِهِ كَيْدًا فَجَعَلْنَاهُمُ الْأَخْسَرِينَ {٧٠} |
70. I chtěli lest provésti mu, však uvedli jsme je v záhubu. |
| وَنَجَّيْنَاهُ وَلُوطًا إِلَى الْأَرْضِ الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا لِلْعَالَمِينَ {٧١} |
71. A zachránili jsme jej a Lota, zavedše je do země, v níž požehnali jsme veškerenstvu. |
| وَوَهَبْنَا لَهُ إِسْحَاقَ وَيَعْقُوبَ نَافِلَةً ۖ وَكُلًّا جَعَلْنَا صَالِحِينَ {٧٢} |
72. A dali jsme mu Isáka a Jakuba nádavkem a všechny učinili jsme muži spravedlivými. |
| وَجَعَلْنَاهُمْ أَئِمَّةً يَهْدُونَ بِأَمْرِنَا وَأَوْحَيْنَا إِلَيْهِمْ فِعْلَ الْخَيْرَاتِ وَإِقَامَ الصَّلَاةِ وَإِيتَاءَ الزَّكَاةِ ۖ وَكَانُوا لَنَا عَابِدِينَ {٧٣} |
73. A učinili jsme je představenými, aby vedli lid podle nařízení našeho, a vnukli jsme jim konání dobrých skutků, a zachovávání modlitby, a dávání povinné almužny: a oni uctívali nás. |
| وَلُوطًا آتَيْنَاهُ حُكْمًا وَعِلْمًا وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْقَرْيَةِ الَّتِي كَانَتْ تَعْمَلُ الْخَبَائِثَ ۗ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمَ سَوْءٍ فَاسِقِينَ {٧٤} |
74. A Lotovi dali jsme soudnost a vědění: a zachránili jsme jej z města, jež konalo špatnosti: zajisté byl to lid zlý, zkažený. |
| وَأَدْخَلْنَاهُ فِي رَحْمَتِنَا ۖ إِنَّهُ مِنَ الصَّالِحِينَ {٧٥} |
75. A uvedli jsme jej do milosrdenství svého, neboť byl jedním ze spravedlivých. |
| وَنُوحًا إِذْ نَادَىٰ مِنْ قَبْلُ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَنَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ {٧٦} |
76. A (pomni) Noema, když kdysi volal k nám i vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej a rodinu jeho od zkázy velké. |
| وَنَصَرْنَاهُ مِنَ الْقَوْمِ الَّذِينَ كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمَ سَوْءٍ فَأَغْرَقْنَاهُمْ أَجْمَعِينَ {٧٧} |
77. A pomohli jsme mu před lidem, který vylhanými nazýval znamení naše: oni zajistéť byli lidem zlým i utopili jsme je všechny. |
| وَدَاوُودَ وَسُلَيْمَانَ إِذْ يَحْكُمَانِ فِي الْحَرْثِ إِذْ نَفَشَتْ فِيهِ غَنَمُ الْقَوْمِ وَكُنَّا لِحُكْمِهِمْ شَاهِدِينَ {٧٨} |
78. A (pomni) Davida a Šalamouna, když dali rozsudek ohledně role, v němž škodu způsobila stáda ovcí jistého lidu: a byli jsme rozsudky jejich svědky. |
| فَفَهَّمْنَاهَا سُلَيْمَانَ ۚ وَكُلًّا آتَيْنَا حُكْمًا وَعِلْمًا ۚ وَسَخَّرْنَا مَعَ دَاوُودَ الْجِبَالَ يُسَبِّحْنَ وَالطَّيْرَ ۚ وَكُنَّا فَاعِلِينَ {٧٩} |
79. A dali jsme Šalamounovi rozšafnost v této věci: a oběma jim dali jsme soudnost a vědění a přinutili jsme hory, aby s Davidem pěly chválu naši a taktéž i ptactvo. Tak učinili jsme. |
| وَعَلَّمْنَاهُ صَنْعَةَ لَبُوسٍ لَكُمْ لِتُحْصِنَكُمْ مِنْ بَأْسِكُمْ ۖ فَهَلْ أَنْتُمْ شَاكِرُونَ {٨٠} |
80. A naučili jsme ho řemeslu výroby brnění pro vás na ochranu proti (vzájemné) urputnosti vaší: zdaž budete za to vděčni? |
| وَلِسُلَيْمَانَ الرِّيحَ عَاصِفَةً تَجْرِي بِأَمْرِهِ إِلَى الْأَرْضِ الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا ۚ وَكُنَّا بِكُلِّ شَيْءٍ عَالِمِينَ {٨١} |
81. A Šalamounovi (podmanili jsme) vichr bouřný, aby hnal lodi dle rozkazu jeho k zemi, jíž požehnali jsme: neboť o všech věcech měli jsme vědomost. |
| وَمِنَ الشَّيَاطِينِ مَنْ يَغُوصُونَ لَهُ وَيَعْمَلُونَ عَمَلًا دُونَ ذَٰلِكَ ۖ وَكُنَّا لَهُمْ حَافِظِينَ {٨٢} |
82. A některé zlé duchy, aby potápěli se proň a vykonávali proň různé práce jiné: a my střežili jsme je. |
| وَأَيُّوبَ إِذْ نَادَىٰ رَبَّهُ أَنِّي مَسَّنِيَ الضُّرُّ وَأَنْتَ أَرْحَمُ الرَّاحِمِينَ {٨٣} |
83. A (pomni) Joba, když volal k Pánu svému: „Zajisté protivenství dotklo se mne: a ty nejslitovnějším jsi ze slitovných.“ |
| فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَكَشَفْنَا مَا بِهِ مِنْ ضُرٍّ ۖ وَآتَيْنَاهُ أَهْلَهُ وَمِثْلَهُمْ مَعَهُمْ رَحْمَةً مِنْ عِنْدِنَا وَذِكْرَىٰ لِلْعَابِدِينَ {٨٤} |
84. A vyslyšeli jsme jej a zbavili jsme jej protivenství: a vrátili jsme mu rodinu jeho a přidali jsme mu ještě jednu stejnou, jakožto milosrdenství od nás a na paměť těm, kdož uctívají nás. |
| وَإِسْمَاعِيلَ وَإِدْرِيسَ وَذَا الْكِفْلِ ۖ كُلٌّ مِنَ الصَّابِرِينَ {٨٥} |
85. A (pomni) Ismaela a Idríse a Dzu-l-Kifla: ti všichni byli (vytrvalí) v trpělivosti. |
| وَأَدْخَلْنَاهُمْ فِي رَحْمَتِنَا ۖ إِنَّهُمْ مِنَ الصَّالِحِينَ {٨٦} |
86. A uvedli jsme je do milosrdenství svého, neboť byli ze spravedlivých. |
| وَذَا النُّونِ إِذْ ذَهَبَ مُغَاضِبًا فَظَنَّ أَنْ لَنْ نَقْدِرَ عَلَيْهِ فَنَادَىٰ فِي الظُّلُمَاتِ أَنْ لَا إِلَٰهَ إِلَّا أَنْتَ سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنْتُ مِنَ الظَّالِمِينَ {٨٧} |
87. A Dzu-n-Núna, když odešel rozzloben a domníval se, že nemám moci nad ním: však v temnotách volal: „Není Boha, kromě tebe, chvála budiž tobě: jáť zajisté byl jsem z nepravostných.“ |
| فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْغَمِّ ۚ وَكَذَٰلِكَ نُنْجِي الْمُؤْمِنِينَ {٨٨} |
88. A vyslyšeli jsme jej a zachránili z útrap; neboť takovýmto způsobem zachraňujeme věřící. |
| وَزَكَرِيَّا إِذْ نَادَىٰ رَبَّهُ رَبِّ لَا تَذَرْنِي فَرْدًا وَأَنْتَ خَيْرُ الْوَارِثِينَ {٨٩} |
89. A Zachariáše, když volal k Pánu svému: „Pane můj, nezanech mne samotného, ač ty nejlepším jsi ze všech dědiců.“ |
| فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَوَهَبْنَا لَهُ يَحْيَىٰ وَأَصْلَحْنَا لَهُ زَوْجَهُ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا ۖ وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ {٩٠} |
90. I vyslyšeli jsme jej a dali jsme mu Jana a způsobilou učinili jsme ženu jeho, neboť oni předstihovali se v konání dobrých skutků a modlili se k nám s láskou a bázní a ponižovali se před námi. |
| وَالَّتِي أَحْصَنَتْ فَرْجَهَا فَنَفَخْنَا فِيهَا مِنْ رُوحِنَا وَجَعَلْنَاهَا وَابْنَهَا آيَةً لِلْعَالَمِينَ {٩١} |
91. A (pomni též) onu, jež zachovala si panenství své a do níž vdechli jsme ducha svého: a učinili jsme ji, jakož i syna jejího znamením veškerenstvu. |
| إِنَّ هَٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ {٩٢} |
92. Zajisté tento národ váš jest národem jedním: a já jsem Pánem vaším: pročež mne uctívejte! |
| وَتَقَطَّعُوا أَمْرَهُمْ بَيْنَهُمْ ۖ كُلٌّ إِلَيْنَا رَاجِعُونَ {٩٣} |
93. Však rozštěpili se v této věci mezi sebou: nicméně všichni k nám navrátí se. |
| فَمَنْ يَعْمَلْ مِنَ الصَّالِحَاتِ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَلَا كُفْرَانَ لِسَعْيِهِ وَإِنَّا لَهُ كَاتِبُونَ {٩٤} |
94. A kdožkoli koná dobré skutky a jest věřícím, tomu nebude upřeno snažení jeho: myť zajisté vše mu zapisujeme. |
| وَحَرَامٌ عَلَىٰ قَرْيَةٍ أَهْلَكْنَاهَا أَنَّهُمْ لَا يَرْجِعُونَ {٩٥} |
95. A klatba jest na každém městě, jež zahladili jsme a dojista nenavrátí se, |
| حَتَّىٰ إِذَا فُتِحَتْ يَأْجُوجُ وَمَأْجُوجُ وَهُمْ مِنْ كُلِّ حَدَبٍ يَنْسِلُونَ {٩٦} |
96. dokud nebude otevřeno lidu Jádžúdž a Mádžúdž a tento se všech úbočí hor nepovalí se: |
| وَاقْتَرَبَ الْوَعْدُ الْحَقُّ فَإِذَا هِيَ شَاخِصَةٌ أَبْصَارُ الَّذِينَ كَفَرُوا يَا وَيْلَنَا قَدْ كُنَّا فِي غَفْلَةٍ مِنْ هَٰذَا بَلْ كُنَّا ظَالِمِينَ {٩٧} |
97. tehdy přiblíží se naplnění slibu pravdivého a tehdy údivem pouliti se budou zraky těch, kdož neuvěřili: „Běda nám, že lhostejni jsme byli k této (hrozbě): ano, byli jsme nepravostni!“ |
| إِنَّكُمْ وَمَا تَعْبُدُونَ مِنْ دُونِ اللَّهِ حَصَبُ جَهَنَّمَ أَنْتُمْ لَهَا وَارِدُونَ {٩٨} |
98. Zajistéť pak vy a to, co uctívali jste vedle Boha, palivem bude pekla a vy do něho půjdete. |
| لَوْ كَانَ هَٰؤُلَاءِ آلِهَةً مَا وَرَدُوهَا ۖ وَكُلٌّ فِيهَا خَالِدُونَ {٩٩} |
99. Kdyby to byli skuteční bohové, nešli by do něho: však nyní všichni věčně budou v něm přebývati. |
| لَهُمْ فِيهَا زَفِيرٌ وَهُمْ فِيهَا لَا يَسْمَعُونَ {١٠٠} |
100. V něm sténati budou, však hlas jich v něm nebude slyšán. |
| إِنَّ الَّذِينَ سَبَقَتْ لَهُمْ مِنَّا الْحُسْنَىٰ أُولَٰئِكَ عَنْهَا مُبْعَدُونَ {١٠١} |
101. Ale ti, jimž ku předu slíbili jsme krásnou odměnu, daleko od něho vzdáleni budou. |
| لَا يَسْمَعُونَ حَسِيسَهَا ۖ وَهُمْ فِي مَا اشْتَهَتْ أَنْفُسُهُمْ خَالِدُونَ {١٠٢} |
102. Nebudou slyšeti ani šeptnutí z něho a v tom, Čeho přály si duše jejich, na věk trvati budou. |
| لَا يَحْزُنُهُمُ الْفَزَعُ الْأَكْبَرُ وَتَتَلَقَّاهُمُ الْمَلَائِكَةُ هَٰذَا يَوْمُكُمُ الَّذِي كُنْتُمْ تُوعَدُونَ {١٠٣} |
103. Nebude trápiti je hrůza ona velká a vstříc vycházeti budou jim andělé, (řkouce): „Totoť jest den váš: ten, jenž slíben byl vám!“ |
| يَوْمَ نَطْوِي السَّمَاءَ كَطَيِّ السِّجِلِّ لِلْكُتُبِ ۚ كَمَا بَدَأْنَا أَوَّلَ خَلْقٍ نُعِيدُهُ ۚ وَعْدًا عَلَيْنَا ۚ إِنَّا كُنَّا فَاعِلِينَ {١٠٤} |
104. V den onen sbalíme nebesa, jako Sidží sbaluje závitky knih: a jakož dali jsme začátkem prvnímu stvoření, tak navrátíme je zpět. Tento slib jest závazným pro nás a my zajisté tak učiníme. |
| وَلَقَدْ كَتَبْنَا فِي الزَّبُورِ مِنْ بَعْدِ الذِّكْرِ أَنَّ الْأَرْضَ يَرِثُهَا عِبَادِيَ الصَّالِحُونَ {١٠٥} |
105. A již napsali jsme ve zpěvech (žalmů) napomenutí: „Zajistéť zemi zdědí služebníci moji spravedliví.“ |
| إِنَّ فِي هَٰذَا لَبَلَاغًا لِقَوْمٍ عَابِدِينَ {١٠٦} |
106. Zajisté pak v tomto (rčení) jest hlásání lidu (Bohu) sloužícímu. |
| وَمَا أَرْسَلْنَاكَ إِلَّا رَحْمَةً لِلْعَالَمِينَ {١٠٧} |
107. A poslali jsme tě jen jako milosrdenství veškerenstvu. |
| قُلْ إِنَّمَا يُوحَىٰ إِلَيَّ أَنَّمَا إِلَٰهُكُمْ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ ۖ فَهَلْ أَنْتُمْ مُسْلِمُونَ {١٠٨} |
108. Rci: „Bylo mi vnuknuto jen, že Bůh váš jest pouze Bůh Jediný: zdaž tedy odevzdáváte se do vůle jehož?“ |
| فَإِنْ تَوَلَّوْا فَقُلْ آذَنْتُكُمْ عَلَىٰ سَوَاءٍ ۖ وَإِنْ أَدْرِي أَقَرِيبٌ أَمْ بَعِيدٌ مَا تُوعَدُونَ {١٠٩} |
109. Však obracejí-li se zády, rci: „Varoval jsem vás všechny stejně, však nevím, blízko-li či daleko jest to, co slíbeno jest vám.“ |
| إِنَّهُ يَعْلَمُ الْجَهْرَ مِنَ الْقَوْلِ وَيَعْلَمُ مَا تَكْتُمُونَ {١١٠} |
110. Bůh pak zajisté dobře ví, co nahlas mluvíte i co skrýváte. |
| وَإِنْ أَدْرِي لَعَلَّهُ فِتْنَةٌ لَكُمْ وَمَتَاعٌ إِلَىٰ حِينٍ {١١١} |
111. A nevím, zda snad (odklad trestu) jest pouze pro vyzkoušení vás a popřání vám radostí světa do jisté lhůty. |
| قَالَ رَبِّ احْكُمْ بِالْحَقِّ ۗ وَرَبُّنَا الرَّحْمَٰنُ الْمُسْتَعَانُ عَلَىٰ مَا تَصِفُونَ {١١٢} |
112. Řekl (prorok): „Pane můj, rozsuď dle pravdy!“ a Pán náš, Milosrdný, má býti vzýván spíše než to, co vy vykládáte! |
|
