 |
| ق ۚ وَالْقُرْآنِ الْمَجِيدِ {١} |
1. QÁF. Při Koránu vznešeném! |
| بَلْ عَجِبُوا أَنْ جَاءَهُمْ مُنْذِرٌ مِنْهُمْ فَقَالَ الْكَافِرُونَ هَٰذَا شَيْءٌ عَجِيبٌ {٢} |
2. Naopak, diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; i říkají nevěřící; „Totoť věc jest divná! |
| أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا ۖ ذَٰلِكَ رَجْعٌ بَعِيدٌ {٣} |
3. Že když zemřeme a budeme v prach obráceni? — To věru návrat jest z daleka!“ |
| قَدْ عَلِمْنَا مَا تَنْقُصُ الْأَرْضُ مِنْهُمْ ۖ وَعِنْدَنَا كِتَابٌ حَفِيظٌ {٤} |
4. My (dobře) víme, kolik pohltila jich země, neb u nás jest Kniha, (vše) uschovávající. |
| بَلْ كَذَّبُوا بِالْحَقِّ لَمَّا جَاءَهُمْ فَهُمْ فِي أَمْرٍ مَرِيجٍ {٥} |
5. Naopak, lží nazvali pravdu, když přišla jim: i v postavení jsou spleteném. |
| أَفَلَمْ يَنْظُرُوا إِلَى السَّمَاءِ فَوْقَهُمْ كَيْفَ بَنَيْنَاهَا وَزَيَّنَّاهَا وَمَا لَهَا مِنْ فُرُوجٍ {٦} |
6. Což nepohlédli k nebesům nad sebou, aby viděli, jak vybudovali jsme je a zkrášlili tak, že není skulin v nich? |
| وَالْأَرْضَ مَدَدْنَاهَا وَأَلْقَيْنَا فِيهَا رَوَاسِيَ وَأَنْبَتْنَا فِيهَا مِنْ كُلِّ زَوْجٍ بَهِيجٍ {٧} |
7. A zemi rozprostřeli jsme a rozházeli po ní temena hor; a dali vzrůsti na ní všeho druhu (rostlin) rozkošných: |
| تَبْصِرَةً وَذِكْرَىٰ لِكُلِّ عَبْدٍ مُنِيبٍ {٨} |
8. k nahlédnutí a napomenuti všem služebníkům kajícným. |
| وَنَزَّلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً مُبَارَكًا فَأَنْبَتْنَا بِهِ جَنَّاتٍ وَحَبَّ الْحَصِيدِ {٩} |
9. A seslali jsme s nebe vodu požehnanou, jíž vzrůsti dáváme zahradám a zrní obilnému; |
| وَالنَّخْلَ بَاسِقَاتٍ لَهَا طَلْعٌ نَضِيدٌ {١٠} |
10. a datlovníkům vysokým s vrcholy obtěžkanými, |
| رِزْقًا لِلْعِبَادِ ۖ وَأَحْيَيْنَا بِهِ بَلْدَةً مَيْتًا ۚ كَذَٰلِكَ الْخُرُوجُ {١١} |
11. k výživě služebníkům našim a vodou oživujeme zemi zmrtvělou. Takové bude i z mrtvých vzkříšení. |
| كَذَّبَتْ قَبْلَهُمْ قَوْمُ نُوحٍ وَأَصْحَابُ الرَّسِّ وَثَمُودُ {١٢} |
12. Před nimi již lháři zvali proroky: lid Noemův a obyvatelé Ar-Rassu a (kmen) Tsemúd; |
| وَعَادٌ وَفِرْعَوْنُ وَإِخْوَانُ لُوطٍ {١٣} |
13. a (kmen) ´Ád a Farao a bratří Lotovi; |
| وَأَصْحَابُ الْأَيْكَةِ وَقَوْمُ تُبَّعٍ ۚ كُلٌّ كَذَّبَ الرُّسُلَ فَحَقَّ وَعِيدِ {١٤} |
14. a obyvatelé hvozdu a lid Tubba; ti všichni lháři nazvali proroky i uskutečnil se (nad nimi) trest slíbený. |
| أَفَعَيِينَا بِالْخَلْقِ الْأَوَّلِ ۚ بَلْ هُمْ فِي لَبْسٍ مِنْ خَلْقٍ جَدِيدٍ {١٥} |
15. Což znaveni jsme prvním stvořením? Naopak: ale oni přec jsou v pochybách ohledně stvoření nového! |
| وَلَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنْسَانَ وَنَعْلَمُ مَا تُوَسْوِسُ بِهِ نَفْسُهُ ۖ وَنَحْنُ أَقْرَبُ إِلَيْهِ مِنْ حَبْلِ الْوَرِيدِ {١٦} |
16. My stvořili jsme člověka a víme, co našeptává mu duše jeho: a my bližšími jsme mu žíly hrdelné. |
| إِذْ يَتَلَقَّى الْمُتَلَقِّيَانِ عَنِ الْيَمِينِ وَعَنِ الشِّمَالِ قَعِيدٌ {١٧} |
17. Když přijímati budou oba přijímači (výpovědi), jeden z prava, druhý z leva sedící: |
| مَا يَلْفِظُ مِنْ قَوْلٍ إِلَّا لَدَيْهِ رَقِيبٌ عَتِيدٌ {١٨} |
18. nepronese slova, aniž by pozorovatel vedle něho nebyl pohotově (je zapsati). |
| وَجَاءَتْ سَكْرَةُ الْمَوْتِ بِالْحَقِّ ۖ ذَٰلِكَ مَا كُنْتَ مِنْهُ تَحِيدُ {١٩} |
19. A přijde (naň) mrákota smrti skutečné: „Toto jest, čemu chtěl ses vyhnouti!“ |
| وَنُفِخَ فِي الصُّورِ ۚ ذَٰلِكَ يَوْمُ الْوَعِيدِ {٢٠} |
20. A zatroubeno bude v roh: totoť jest den trestu slíbený! |
| وَجَاءَتْ كُلُّ نَفْسٍ مَعَهَا سَائِقٌ وَشَهِيدٌ {٢١} |
21. I přijde jedna každá duše: s každou pak honec a svědek její. |
| لَقَدْ كُنْتَ فِي غَفْلَةٍ مِنْ هَٰذَا فَكَشَفْنَا عَنْكَ غِطَاءَكَ فَبَصَرُكَ الْيَوْمَ حَدِيدٌ {٢٢} |
22. „Žil´s v lhostejnosti k tomuto dnu: nuž, sejmuli jsme ti clonu a zrak tvůj dnes ostrý jest!“ |
| وَقَالَ قَرِينُهُ هَٰذَا مَا لَدَيَّ عَتِيدٌ {٢٣} |
23. A řekne druh jeho věrný: „Toto jest co mám (pro tebe) připraveno.“ |
| أَلْقِيَا فِي جَهَنَّمَ كُلَّ كَفَّارٍ عَنِيدٍ {٢٤} |
24. „Uvrcte, vy dva, v peklo všechny nevěrce vzdorovité: |
| مَنَّاعٍ لِلْخَيْرِ مُعْتَدٍ مُرِيبٍ {٢٥} |
25. zabraňovače dobra, přestupníky, pochybovače; |
| الَّذِي جَعَلَ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ فَأَلْقِيَاهُ فِي الْعَذَابِ الشَّدِيدِ {٢٦} |
26. kteří stavěli vedle Boha bohy druhé: uvrcte je v trest přísný!“ |
| قَالَ قَرِينُهُ رَبَّنَا مَا أَطْغَيْتُهُ وَلَٰكِنْ كَانَ فِي ضَلَالٍ بَعِيدٍ {٢٧} |
27. Řekne druh jeho věrný: „Pane náš, jáť nesváděl jsem jej, nýbrž on (sám) byl v bloudění dálném.“ |
| قَالَ لَا تَخْتَصِمُوا لَدَيَّ وَقَدْ قَدَّمْتُ إِلَيْكُمْ بِالْوَعِيدِ {٢٨} |
28. (Řekne Bůh): „Neveďte sporu přede mnou: dal jsem vám již před tím slib výhrůžný: |
| مَا يُبَدَّلُ الْقَوْلُ لَدَيَّ وَمَا أَنَا بِظَلَّامٍ لِلْعَبِيدِ {٢٩} |
29. nemění se pak slovo mé: a nejsem utiskovatelem služebníků svých.“ |
| يَوْمَ نَقُولُ لِجَهَنَّمَ هَلِ امْتَلَأْتِ وَتَقُولُ هَلْ مِنْ مَزِيدٍ {٣٠} |
30. V den ten řekneme peklu: „Zdaž naplněno jsi?“ a řekne: „Jest (ještě) více jich?“ |
| وَأُزْلِفَتِ الْجَنَّةُ لِلْمُتَّقِينَ غَيْرَ بَعِيدٍ {٣١} |
31. Přiblížena pak bude k bohabojným zahrada (ráje) nedaleká: |
| هَٰذَا مَا تُوعَدُونَ لِكُلِّ أَوَّابٍ حَفِيظٍ {٣٢} |
32. „Totoť jest, co slíbeno bylo vám, všem kajícným a (zákony) zachovávajícím: |
| مَنْ خَشِيَ الرَّحْمَٰنَ بِالْغَيْبِ وَجَاءَ بِقَلْبٍ مُنِيبٍ {٣٣} |
33. těm, kdož báli se milosrdného v skrytosti a přicházejí se srdcem kajícným. |
| ادْخُلُوهَا بِسَلَامٍ ۖ ذَٰلِكَ يَوْمُ الْخُلُودِ {٣٤} |
34. Vstupte do ní v pokoji: tentoť jest věčnosti den.“ |
| لَهُمْ مَا يَشَاءُونَ فِيهَا وَلَدَيْنَا مَزِيدٌ {٣٥} |
35. V ní budou míti, cožkoliv chtíti budou a u nás bude (toho) rozhojnění. |
| وَكَمْ أَهْلَكْنَا قَبْلَهُمْ مِنْ قَرْنٍ هُمْ أَشَدُّ مِنْهُمْ بَطْشًا فَنَقَّبُوا فِي الْبِلَادِ هَلْ مِنْ مَحِيصٍ {٣٦} |
36. A kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež mocnejší jich byla silou: a prohledejte zemi, je-li v ní před námi útočiště! |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَذِكْرَىٰ لِمَنْ كَانَ لَهُ قَلْبٌ أَوْ أَلْقَى السَّمْعَ وَهُوَ شَهِيدٌ {٣٧} |
37. Zajisté v tomto jest napomenutí tomu, jenž má srdce a popřává sluchu a (sám) jest svědkem. |
| وَلَقَدْ خَلَقْنَا السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا فِي سِتَّةِ أَيَّامٍ وَمَا مَسَّنَا مِنْ لُغُوبٍ {٣٨} |
38. Stvořili jsme pak nebesa i zemi a vše, což mezi oběma jest v šesti dnech a nedotkla se nás únava. |
| فَاصْبِرْ عَلَىٰ مَا يَقُولُونَ وَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ قَبْلَ طُلُوعِ الشَّمْسِ وَقَبْلَ الْغُرُوبِ {٣٩} |
39. Trpělivě snášej tedy, co říkají a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho před slunce východem a západem. |
| وَمِنَ اللَّيْلِ فَسَبِّحْهُ وَأَدْبَارَ السُّجُودِ {٤٠} |
40. A za noci též chval jej a v posledních dvou na tvář padnutích. |
| وَاسْتَمِعْ يَوْمَ يُنَادِ الْمُنَادِ مِنْ مَكَانٍ قَرِيبٍ {٤١} |
41. A přislouchej ke dnu, kdy zavolá provolavatel z místa blízkého. |
| يَوْمَ يَسْمَعُونَ الصَّيْحَةَ بِالْحَقِّ ۚ ذَٰلِكَ يَوْمُ الْخُرُوجِ {٤٢} |
42. V den, kdy zaslechnou zavřesknutí v pravdě, toť den bude vystoupení (z hrobů): |
| إِنَّا نَحْنُ نُحْيِي وَنُمِيتُ وَإِلَيْنَا الْمَصِيرُ {٤٣} |
43. Myť zajisté křísíme i umrtvujeme a k nám vede (cesta) návratu. |
| يَوْمَ تَشَقَّقُ الْأَرْضُ عَنْهُمْ سِرَاعًا ۚ ذَٰلِكَ حَشْرٌ عَلَيْنَا يَسِيرٌ {٤٤} |
44. V den, kdy rozpoltí se země nad nimi — toť shromáždění bude pro nás snadné. |
| نَحْنُ أَعْلَمُ بِمَا يَقُولُونَ ۖ وَمَا أَنْتَ عَلَيْهِمْ بِجَبَّارٍ ۖ فَذَكِّرْ بِالْقُرْآنِ مَنْ يَخَافُ وَعِيدِ {٤٥} |
45. My nejlépe víme, co říkají a ty nejsi nad nimi násilníkem. Tudíž napomínej Koránem ty, kdož bojí se výhrůžných slibů mých. |
|
