 |
| ن ۚ وَالْقَلَمِ وَمَا يَسْطُرُونَ {١} |
1. Nún. Při peru a při tom, co píší, |
| مَا أَنْتَ بِنِعْمَةِ رَبِّكَ بِمَجْنُونٍ {٢} |
2. díky milosti Pána svého ty blázen žádný nejsi! |
| وَإِنَّ لَكَ لَأَجْرًا غَيْرَ مَمْنُونٍ {٣} |
3. A věru tě očekává odměna neupomínaná, |
| وَإِنَّكَ لَعَلَىٰ خُلُقٍ عَظِيمٍ {٤} |
4. vždyť vskutku povaha tvá je vznešená. |
| فَسَتُبْصِرُ وَيُبْصِرُونَ {٥} |
5. A spatříš ty a také oni spatří, |
| بِأَيْيِكُمُ الْمَفْتُونُ {٦} |
6. kdo z vás je pokušením svedený. |
| إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَنْ ضَلَّ عَنْ سَبِيلِهِ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ {٧} |
7. Pán tvůj nejlépe zná, kdož z cesty jeho zbloudili, a dobře ví i o těch, kdož správně jsou vedeni. |
| فَلَا تُطِعِ الْمُكَذِّبِينَ {٨} |
8. Neposlouchej ty, kdo za lháře tě prohlásili! |
| وَدُّوا لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ {٩} |
9. Rádi by, abys jim lichotil, a pak i oni by ti lichotili. |
| وَلَا تُطِعْ كُلَّ حَلَّافٍ مَهِينٍ {١٠} |
10. Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného, |
| هَمَّازٍ مَشَّاءٍ بِنَمِيمٍ {١١} |
11. klevetníka s pomluvami obcházejícího, |
| مَنَّاعٍ لِلْخَيْرِ مُعْتَدٍ أَثِيمٍ {١٢} |
12. dobrému se na odpor stavějícího, nepřítele hříšného, |
| عُتُلٍّ بَعْدَ ذَٰلِكَ زَنِيمٍ {١٣} |
13. násilníka, a k tomu původu pochybného |
| أَنْ كَانَ ذَا مَالٍ وَبَنِينَ {١٤} |
14. - i když je majetný a syny obdařen! |
| إِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِ آيَاتُنَا قَالَ أَسَاطِيرُ الْأَوَّلِينَ {١٥} |
15. Když jsou před ním přednášeny naše verše, volá: "Povídačky starých!" |
| سَنَسِمُهُ عَلَى الْخُرْطُومِ {١٦} |
16. Však bude námi na rypáku označen! |
| إِنَّا بَلَوْنَاهُمْ كَمَا بَلَوْنَا أَصْحَابَ الْجَنَّةِ إِذْ أَقْسَمُوا لَيَصْرِمُنَّهَا مُصْبِحِينَ {١٧} |
17. A podrobujeme je zkoušce podobné té, jíž podrobili jsme majitele zahrady, kteří přísahali, že půjdou do ní zrána úrodu sklidit, |
| وَلَا يَسْتَثْنُونَ {١٨} |
18. však nepronesli: "Bude-li Bůh chtít!" |
| فَطَافَ عَلَيْهَا طَائِفٌ مِنْ رَبِّكَ وَهُمْ نَائِمُونَ {١٩} |
19. A zatímco spali, jedna z metel Pána tvého ji navštívila, |
| فَأَصْبَحَتْ كَالصَّرِيمِ {٢٠} |
20. takže za jitra zahrada jak očesána byla. |
| فَتَنَادَوْا مُصْبِحِينَ {٢١} |
21. A zrána na sebe volali: |
| أَنِ اغْدُوا عَلَىٰ حَرْثِكُمْ إِنْ كُنْتُمْ صَارِمِينَ {٢٢} |
22. "Pojďme časně na svá pole, abychom všechno sklidili!" |
| فَانْطَلَقُوا وَهُمْ يَتَخَافَتُونَ {٢٣} |
23. A na cestu se vydali a vzájemně si šeptali: |
| أَنْ لَا يَدْخُلَنَّهَا الْيَوْمَ عَلَيْكُمْ مِسْكِينٌ {٢٤} |
24. "Jen aby nám sem dnes žádný nuzák nepřišel!" |
| وَغَدَوْا عَلَىٰ حَرْدٍ قَادِرِينَ {٢٥} |
25. A tak za jitra vyrazili, aby rozhodnutí své vyplnili, |
| فَلَمَّا رَأَوْهَا قَالُوا إِنَّا لَضَالُّونَ {٢٦} |
26. však vidouce zahradu, vykřikli: "Věru jsme v bludu byli! |
| بَلْ نَحْنُ مَحْرُومُونَ {٢٧} |
27. Ba co víc, vždyť nezbylo nám vůbec nic!" |
| قَالَ أَوْسَطُهُمْ أَلَمْ أَقُلْ لَكُمْ لَوْلَا تُسَبِّحُونَ {٢٨} |
28. I pravil nejobezřetnější z nich: "Což neříkal jsem vám, že slávu Boží pronésti jsme měli?" |
| قَالُوا سُبْحَانَ رَبِّنَا إِنَّا كُنَّا ظَالِمِينَ {٢٩} |
29. A zvolali: "Sláva budiž Pánu našemu, vždyť vskutku jsme nespravedliví byli." |
| فَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَلَاوَمُونَ {٣٠} |
30. A vzájemně si výčitky činili |
| قَالُوا يَا وَيْلَنَا إِنَّا كُنَّا طَاغِينَ {٣١} |
31. řkouce: "Běda nám, vpravdě jsme vzpurní byli; |
| عَسَىٰ رَبُّنَا أَنْ يُبْدِلَنَا خَيْرًا مِنْهَا إِنَّا إِلَىٰ رَبِّنَا رَاغِبُونَ {٣٢} |
32. ale snad Pán náš výměnou za ni nám lepší dá, vždyť my věru po Pánu svém touhu máme!" |
| كَذَٰلِكَ الْعَذَابُ ۖ وَلَعَذَابُ الْآخِرَةِ أَكْبَرُ ۚ لَوْ كَانُوا يَعْلَمُونَ {٣٣} |
33. Takový bývá trest na tomto světě, však trest na onom světě ještě větší bude - kéž by si to uvědomili! |
| إِنَّ لِلْمُتَّقِينَ عِنْدَ رَبِّهِمْ جَنَّاتِ النَّعِيمِ {٣٤} |
34. Bohabojní pak u Pána svého v zahradách slastí žíti budou. |
| أَفَنَجْعَلُ الْمُسْلِمِينَ كَالْمُجْرِمِينَ {٣٥} |
35. Což učiníme ty, kdož do vůle Boží se odevzdali, stejnými jako hříšníky? |
| مَا لَكُمْ كَيْفَ تَحْكُمُونَ {٣٦} |
36. Co je vám, že tak soudíte? |
| أَمْ لَكُمْ كِتَابٌ فِيهِ تَدْرُسُونَ {٣٧} |
37. Máte snad Písmo, z něhož studujete, |
| إِنَّ لَكُمْ فِيهِ لَمَا تَخَيَّرُونَ {٣٨} |
38. a je v něm pro vás jen to, co si vyberete? |
| أَمْ لَكُمْ أَيْمَانٌ عَلَيْنَا بَالِغَةٌ إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ ۙ إِنَّ لَكُمْ لَمَا تَحْكُمُونَ {٣٩} |
39. Či jste snad s Námi spojeni přísahami platnými do dne zmrtvýchvstání, že dostanete to, co sami rozhodnete? |
| سَلْهُمْ أَيُّهُمْ بِذَٰلِكَ زَعِيمٌ {٤٠} |
40. Zeptej se jich, kteří z nich jsou toho ručiteli, |
| أَمْ لَهُمْ شُرَكَاءُ فَلْيَأْتُوا بِشُرَكَائِهِمْ إِنْ كَانُوا صَادِقِينَ {٤١} |
41. či zda mají společníky? Ať tedy přivedou své společníky - pravdu hovoří-li - |
| يَوْمَ يُكْشَفُ عَنْ سَاقٍ وَيُدْعَوْنَ إِلَى السُّجُودِ فَلَا يَسْتَطِيعُونَ {٤٢} |
42. v den, kdy lýtka budou obnažena a oni výzvu dostanou, aby na zem padli, a schopni toho nebudou. |
| خَاشِعَةً أَبْصَارُهُمْ تَرْهَقُهُمْ ذِلَّةٌ ۖ وَقَدْ كَانُوا يُدْعَوْنَ إِلَى السُّجُودِ وَهُمْ سَالِمُونَ {٤٣} |
43. A hanba na ně padne a zraky ponížením sklopí: vždyť k padnutí na zem vyzváni byli, když ještě v bezpečí na zemi žili. |
| فَذَرْنِي وَمَنْ يُكَذِّبُ بِهَٰذَا الْحَدِيثِ ۖ سَنَسْتَدْرِجُهُمْ مِنْ حَيْثُ لَا يَعْلَمُونَ {٤٤} |
44. Nech mne s těmi, kdož toto vyprávění za lež prohlásili; postupně zkázu k nim přivedu, aniž místo, odkud přišla, tušit budou. |
| وَأُمْلِي لَهُمْ ۚ إِنَّ كَيْدِي مَتِينٌ {٤٥} |
45. Já značný jim dávám odklad, však jistý je můj úklad! |
| أَمْ تَسْأَلُهُمْ أَجْرًا فَهُمْ مِنْ مَغْرَمٍ مُثْقَلُونَ {٤٦} |
46. Či žádáš od nich odměnu a zatímco je dluhy tíží |
| أَمْ عِنْدَهُمُ الْغَيْبُ فَهُمْ يَكْتُبُونَ {٤٧} |
47. anebo znají nepoznatelné z něhož si píší? |
| فَاصْبِرْ لِحُكْمِ رَبِّكَ وَلَا تَكُنْ كَصَاحِبِ الْحُوتِ إِذْ نَادَىٰ وَهُوَ مَكْظُومٌ {٤٨} |
48. Trpělivě tedy vyčkávej rozsudek Pána svého a nebuď jako onen s rybou, jenž o pomoc volal, když cítil úzkost tísnivou. |
| لَوْلَا أَنْ تَدَارَكَهُ نِعْمَةٌ مِنْ رَبِّهِ لَنُبِذَ بِالْعَرَاءِ وَهُوَ مَذْمُومٌ {٤٩} |
49. A kdyby ho nebylo dostihlo Pána jeho dobrodiní, na holou zemi býval by byl vyvržen pln zahanbení. |
| فَاجْتَبَاهُ رَبُّهُ فَجَعَلَهُ مِنَ الصَّالِحِينَ {٥٠} |
50. Však Pán jeho si jej vyvolil a jedním z bezúhonných jej učinil. |
| وَإِنْ يَكَادُ الَّذِينَ كَفَرُوا لَيُزْلِقُونَكَ بِأَبْصَارِهِمْ لَمَّا سَمِعُوا الذِّكْرَ وَيَقُولُونَ إِنَّهُ لَمَجْنُونٌ {٥١} |
51. A nevěřící, když připomenutí slyší, div že pohledy tě neproklínají a hovoří: "On džiny je posedlý věru!" |
| وَمَا هُوَ إِلَّا ذِكْرٌ لِلْعَالَمِينَ {٥٢} |
52. Však není to než připomenutí lidstvu všemu! |
|
