 |
| يَا أَيُّهَا الْمُدَّثِّرُ {١} |
1. Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ! |
| قُمْ فَأَنْذِرْ {٢} |
2. Vstaň a varuj! |
| وَرَبَّكَ فَكَبِّرْ {٣} |
3. A Pána svého vyvyšuj! |
| وَثِيَابَكَ فَطَهِّرْ {٤} |
4. A oděv svůj očišťuj! |
| وَالرُّجْزَ فَاهْجُرْ {٥} |
5. A pohoršení se vzdaluj! |
| وَلَا تَمْنُنْ تَسْتَكْثِرُ {٦} |
6. A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své) rozmnožil. |
| وَلِرَبِّكَ فَاصْبِرْ {٧} |
7. A na Pána svého trpělivě čekej! |
| فَإِذَا نُقِرَ فِي النَّاقُورِ {٨} |
8. A když zatroubeno bude v troubu, |
| فَذَٰلِكَ يَوْمَئِذٍ يَوْمٌ عَسِيرٌ {٩} |
9. ten den pak bude den přetěžký, |
| عَلَى الْكَافِرِينَ غَيْرُ يَسِيرٍ {١٠} |
10. pro nevěřící (jistě) ne lehký. |
| ذَرْنِي وَمَنْ خَلَقْتُ وَحِيدًا {١١} |
11. Nech mne s tím, jejž stvořil jsem, samotna: |
| وَجَعَلْتُ لَهُ مَالًا مَمْدُودًا {١٢} |
12. jemuž byl dal jsem statky rozsáhlé |
| وَبَنِينَ شُهُودًا {١٣} |
13. a děti, jako svědky (mu): |
| وَمَهَّدْتُ لَهُ تَمْهِيدًا {١٤} |
14. vše na hladko mu uhladil. |
| ثُمَّ يَطْمَعُ أَنْ أَزِيدَ {١٥} |
15. Pak ještě víc si žádá ode mne! |
| كَلَّا ۖ إِنَّهُ كَانَ لِآيَاتِنَا عَنِيدًا {١٦} |
16. Nikoliv! Zajisté vůči znamením našim byl odbojným: |
| سَأُرْهِقُهُ صَعُودًا {١٧} |
17. i uvalím naň vzestup přetěžký. |
| إِنَّهُ فَكَّرَ وَقَدَّرَ {١٨} |
18. Zajistéť vymýšlel a pořádal — |
| فَقُتِلَ كَيْفَ قَدَّرَ {١٩} |
19. nechť zabit jest - jak pořádal! |
| ثُمَّ قُتِلَ كَيْفَ قَدَّرَ {٢٠} |
20. Znovu, nechť zabit jest - jak pořádal! |
| ثُمَّ نَظَرَ {٢١} |
21. Pak (kolem sebe) pohlížel, |
| ثُمَّ عَبَسَ وَبَسَرَ {٢٢} |
22. obočí vraštil, mračil se, |
| ثُمَّ أَدْبَرَ وَاسْتَكْبَرَ {٢٣} |
23. zády se obrátil, s pýchou vzdmul, |
| فَقَالَ إِنْ هَٰذَا إِلَّا سِحْرٌ يُؤْثَرُ {٢٤} |
24. a řekl: „Toť kouzelnictví jest jen strojené: |
| إِنْ هَٰذَا إِلَّا قَوْلُ الْبَشَرِ {٢٥} |
25. řeč jest to pouze člověka.“ |
| سَأُصْلِيهِ سَقَرَ {٢٦} |
26. Připékat v žáru pekla budu ho! |
| وَمَا أَدْرَاكَ مَا سَقَرُ {٢٧} |
27. Kdo poví ti, co žár pekla jest? |
| لَا تُبْقِي وَلَا تَذَرُ {٢٨} |
28. Neponechává ničeho, aniž ušetří; |
| لَوَّاحَةٌ لِلْبَشَرِ {٢٩} |
29. pokožku lidem spaluje; |
| عَلَيْهَا تِسْعَةَ عَشَرَ {٣٠} |
30. nad ním devatenácte (strážců) jest: |
| وَمَا جَعَلْنَا أَصْحَابَ النَّارِ إِلَّا مَلَائِكَةً ۙ وَمَا جَعَلْنَا عِدَّتَهُمْ إِلَّا فِتْنَةً لِلَّذِينَ كَفَرُوا لِيَسْتَيْقِنَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ وَيَزْدَادَ الَّذِينَ آمَنُوا إِيمَانًا ۙ وَلَا يَرْتَابَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ وَالْمُؤْمِنُونَ ۙ وَلِيَقُولَ الَّذِينَ فِي قُلُوبِهِمْ مَرَضٌ وَالْكَافِرُونَ مَاذَا أَرَادَ اللَّهُ بِهَٰذَا مَثَلًا ۚ كَذَٰلِكَ يُضِلُّ اللَّهُ مَنْ يَشَاءُ وَيَهْدِي مَنْ يَشَاءُ ۚ وَمَا يَعْلَمُ جُنُودَ رَبِّكَ إِلَّا هُوَ ۚ وَمَا هِيَ إِلَّا ذِكْرَىٰ لِلْبَشَرِ {٣١} |
31. jedině anděly učinili jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a nevěřící: „Co chce Bůh říci tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho: totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu! |
| كَلَّا وَالْقَمَرِ {٣٢} |
32. Nikoliv! při měsíci, |
| وَاللَّيْلِ إِذْ أَدْبَرَ {٣٣} |
33. a noci, když odchází, |
| وَالصُّبْحِ إِذَا أَسْفَرَ {٣٤} |
34. a jitru. když jasní se: |
| إِنَّهَا لَإِحْدَى الْكُبَرِ {٣٥} |
35. (přisám, že peklo) zajisté jest jednou z (věcí) nejvážnějších, |
| نَذِيرًا لِلْبَشَرِ {٣٦} |
36. varováním lidstvu, |
| لِمَنْ شَاءَ مِنْكُمْ أَنْ يَتَقَدَّمَ أَوْ يَتَأَخَّرَ {٣٧} |
37. pro každého z vás, jenž chce vpřed jít, neb opozditi se. |
| كُلُّ نَفْسٍ بِمَا كَسَبَتْ رَهِينَةٌ {٣٨} |
38. Každá duše svých vlastních činů jest zárukou; |
| إِلَّا أَصْحَابَ الْيَمِينِ {٣٩} |
39. jenže ti, kdož na pravici budou, |
| فِي جَنَّاتٍ يَتَسَاءَلُونَ {٤٠} |
40. v zahradách (ráje) navzájem budou se dotazovati |
| عَنِ الْمُجْرِمِينَ {٤١} |
41. ohledně provinilců, |
| مَا سَلَكَكُمْ فِي سَقَرَ {٤٢} |
42. (řkouce jim:) „Co dovedlo vás z pekla žár?“ |
| قَالُوا لَمْ نَكُ مِنَ الْمُصَلِّينَ {٤٣} |
43. Řeknou: „Nebyli jsme z těch, kdož se modlili; |
| وَلَمْ نَكُ نُطْعِمُ الْمِسْكِينَ {٤٤} |
44. aniž jíst jsme nuzným dávali; |
| وَكُنَّا نَخُوضُ مَعَ الْخَائِضِينَ {٤٥} |
45. hádky jsme vedli s těmi, kdož se hádali: |
| وَكُنَّا نُكَذِّبُ بِيَوْمِ الدِّينِ {٤٦} |
46. vylhaným den poslední jsme nazývali, |
| حَتَّىٰ أَتَانَا الْيَقِينُ {٤٧} |
47. až když přišla nám (nyní) jistota.“ |
| فَمَا تَنْفَعُهُمْ شَفَاعَةُ الشَّافِعِينَ {٤٨} |
48. Neprospěje jim pak přímluvčích přímluva — |
| فَمَا لَهُمْ عَنِ التَّذْكِرَةِ مُعْرِضِينَ {٤٩} |
49. proč od připomínky vzdalovali se, |
| كَأَنَّهُمْ حُمُرٌ مُسْتَنْفِرَةٌ {٥٠} |
50. jak by byli osli splašení, |
| فَرَّتْ مِنْ قَسْوَرَةٍ {٥١} |
51. přede lvem (tryskem) pádící? |
| بَلْ يُرِيدُ كُلُّ امْرِئٍ مِنْهُمْ أَنْ يُؤْتَىٰ صُحُفًا مُنَشَّرَةً {٥٢} |
52. Naopak, jedenkaždý z nich chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené! |
| كَلَّا ۖ بَلْ لَا يَخَافُونَ الْآخِرَةَ {٥٣} |
53. Nikoliv, ale oni nebojí se života budoucího. |
| كَلَّا إِنَّهُ تَذْكِرَةٌ {٥٤} |
54. Nikoliv! Korán zajisté jest připomínkou |
| فَمَنْ شَاءَ ذَكَرَهُ {٥٥} |
55. a kdožkoli chce, nechť si ho připomíná. |
| وَمَا يَذْكُرُونَ إِلَّا أَنْ يَشَاءَ اللَّهُ ۚ هُوَ أَهْلُ التَّقْوَىٰ وَأَهْلُ الْمَغْفِرَةِ {٥٦} |
56. Však nebudou připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti: jemu přístojí, by báli se jej; jemu přístojí odpouštění. |
|
